Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice

, Kyjev 07:28

Projev velvyslance Jevhena Perebyjnise na slavnostní recepci při příležitosti oslavy 26. výročí nezávislosti Ukrajiny

08 září 2017, 19:07

CZ/EN

Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Vaše Excelence, dámy a pánové, drazí přátelé,

 před dvaceti šesti lety došlo k jedné z nejdůležitějších událostí 20. století – z mapy světa zmizel Sovětský svaz, jeden z nejkrvavějších a nejvíc totalitních režimů v dějinách lidstva. Říše zla, jak ho příhodně pojmenoval Ronald Reagan. Miliony lidí a desítky národů získaly vysněnou svobodu či se jim svoboda navrátila. Rozhodujícím úderem pro pád tohoto impéria bylo vyhlášení nezávislosti Ukrajiny 24. srpna 1991 a ukrajinské celonárodní referendum 1. prosince téhož roku. Devadesát procent Ukrajinců v něm podpořilo obnovení nezávislého ukrajinského státu. Získaná nezávislost znamenala naplnění snů a bojů mnoha generací Ukrajinců.

Bohužel, říše zla tehdy nezanikla úplně. Mysleli jsem si všichni, že utrpěla definitivní „knock-out“, ale ukázalo se, že to byl pouze „knock-down“. Demokratický svět, který opět podcenil nebezpečí, dovolil zlu, totalitarismu a agresi, aby znovu zvedly hlavu. Proto je dnes Ukrajina nucena nadále chránit svou nezávislost a územní celistvost před vnější agresí.

Ve své době, konkrétně v roce 2004, někdejší prezident České republiky Václav Havel, kterého si hluboce vážím a s nímž jsem během svého dřívějšího působení v České republice měl čest několikrát hovořit, řekl (cituji): „Je nesmírně důležité, aby Ukrajina byla opravdu svébytnou entitou. Je to země s bohatou historií, kulturní tradicí, země veliká, země s velikou budoucností. Je nesmírně důležité, aby tato země dokázala sama svobodně a nezávislé se rozhodnout, ke kterému s těch světových regionálních seskupení patřit. A pakliže se rozhodne ucházet se o členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii, pak musí mít absolutně otevřené všechny dveře tímto směrem a Evropa by měla poskytnout ji maximální pomoc.“

Tato slova považuji za mimořádně důležitá právě proto, že skutečnou příčinou ruské agrese vůči Ukrajině se stala naše svobodná a demokratická volba ve prospěch svobody, demokracie a evropských hodnot. Právě pro tuto evropskou volbu, kterou Ukrajina učinila, obětovalo svůj život během několika posledních let více než deset tisíc Ukrajinců. Jsem přesvědčen, že Rusko, které již čtvrtým rokem vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině, nás nikdy nedonutí sejít z této cesty. Protože naše volba je nezvratná.

Rád bych využil této příležitosti a poděkoval všem našim přátelům a partnerům, celému civilizovanému světu, za neocenitelnou podporu a solidaritu, kterou dnes cítíme.

Dámy a pánové, mám tu čest reprezentovat Ukrajinu v zemi, s níž nás pojí silné historické vazby. Jak Ukrajinci, tak Češi prošli na cestě ke svobodě a nezávislosti mnoha podobnými zkouškami. V příštím roce oslavíte velkou historickou událost – sté výročí vzniku Československa. Sto let od vzniku Ukrajinské lidové republiky si v roce 2018 připomene také Ukrajina. Mezi Ukrajinskou lidovou republiku a Československem byly tehdy navázány rovněž diplomatické vztahy.

Bohužel osudy našich zemí se odvíjely odlišně: Češi a Slováci dokázali uchránit svůj stát, který patřil k nejrozvinutějším v Evropě. Současně Ukrajinská lidová republika byla s tichým souhlasem Evropy okupována Ruskem a stala se součástí Sovětského svazu. Okupace Československa jiným totalitním režimem – nacistickým – v roce 1938 se pak stala synonymem zrady, zákeřnosti a pohrdání mezinárodním právem. Mnozí dnes mimochodem vidí paralelu mezi mnichovskou zradou a okupací Československa a anexí Krymu Ruskem v roce 2014.

Díky prvnímu prezidentovi Československa T. G. Masarykovi desítky tisíc Ukrajinců, převážně představitelů inteligence, našly v této zemi nový domov. Nezapomínáme na to a velmi si toho vážíme.

V příštím roce si připomenete ještě jedno smutné výročí: 50 let od sovětské okupace Československa v srpnu 1968. Přál bych si, abyste věděli, že za svůj názor a solidaritu s Čechy a Slováky tehdy zaplatily svým životem a svobodou také tisíce Ukrajinců.

Jeden z nich – Vasyl Makuch se 5. listopadu 1968, tedy ještě před činem Jana Palacha, upálil v centru Kyjeva na protest proti sovětské okupaci Československa. Moc by mě těšilo, kdyby se památku tohoto člověka podařilo nějakým způsobem natrvalo připomenout také v Praze. Dalšího hrdinu – Zorjana Popaďuka – sovětský režim za organizaci protestů proti okupaci Československa uvěznil na dvanáct let. Před dvěma týdny Zorjan Popaďuk navštívil poprvé Českou republiku, zemi, za kterou bojoval.

Svobodu naše země znovu získaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Záběry stovek tisíc lidí, kteří koncem roku 1989 vyšli na Václavské náměstí a Letenskou pláň v Praze, aby bránili svou svobodu, na mě – tehdy studenta bohemistky na kyjevské univerzitě – udělaly ohromný a nezapomenutelný dojem. Něco podobného jsem později cítil jen ve chvíli, kdy stovky tisíc Ukrajinců zaplavily náměstí Nezávislosti v Kyjevě během Revoluce důstojnosti v zimě roku 2013 a 2014.

Česká republika po sametové revoluci roku 1989 velmi jasně a zřetelně zformulovala své priority – členství v Evropské unii a NATO. Jsem přesvědčen, že právě členství v těchto organizacích do značné míry přispělo k tomu, že Česká republika je dnes ekonomicky prosperujícím a bezpečným státem.

Ukrajina tehdy takové štěstí neměla. A vinou vlastní nerozhodnosti a opětovné nepřipravenosti Evropy se naše země na počátku devadesátých let znovu ocitla v takzvané „sféře vlivu“ Ruska.

Dnes je však všechno jinak. A my děláme to, co jsme měli udělat už v roce 1991. Vracíme se tam, kam Ukrajina historicky patří – do jedné evropské rodiny. Teprve nyní, když jsme za svou svobodu museli zaplatit tak strašlivou cenu, je Ukrajina – jak říkal Václav Havel – skutečně nezávislá.

Proto chci poděkovat české vládě, milionům Čechů za pomoc, podporu a solidaritu. Věřím, že s vaší neutuchající podporou přijde chvíle, kdy Ukrajinci i Češi budou společně žít v jednotné, bezpečné a prosperující Evropě.

Dovolte, abych pozvedl tuto číši a připil na Ukrajinu, na Českou republiku, na přátelství a prosperitu obou našich zemí a národů.

Díky za vaši pozornost.

A nyní je mi velkou ctí předat slovo našemu čestnému hostu, ministru průmyslu a obchodu České republiky, panu Jiřímu Havlíčkovi.

__________________________________________________________

 

 Dear Mr. Minister, Members of Parliament, Your Excellences, Ladies and gentlemen, Dear friends,

26 years ago, one of the most important events of the Twentieth century took place. The Soviet Union, one of the most bloody and totalitarian regimes in the mankind history, had ceased to exist. The Evil Empire, as it was rightly named by Ronald Reagan. Millions of people and dozens of nations gained or regained their desired freedom.

The crucial strike, which finally destroyed this Empire, was the declaration by Ukraine of its independence on August 24, 1991 and the Ukrainian referendum on December 1, 1991. Over 90% of Ukrainians supported the renewal of the independent Ukrainian state. The gained independence marked the eternal dreams and struggles of many generations of Ukrainians.

Unfortunately, as things turned out, the Evil Empire had not disappeared completely. Everyone thought it was a knockout. However, it turned out to be just a knockdown. Once again, having underestimated the danger, the democratic community allowed the Evil, totalitarianism and aggression to raise its head anew. Therefore, Ukraine had to continue its struggle today to protect its independence and territorial integrity facing the external aggression.

In 2004 the former President of the Czech Republic, Vaclav Havel, whom I deeply respect and with whom, during my previous mission in the Czech Republic, I had the honor to meet several times, said (I quote): “It is very important for Ukraine to be a genuinely independent entity. It is a country with a colorful history and cultural traditions, a great country with a great future. It is extremely important for this country to decide by itself, freely and independently, to which of the regional associations it belongs. If it indeed decides to apply for membership in the North Atlantic Treaty Organization and in the European Union, all doors must be open for it in this direction and Europe should provide all possible assistance in this respect”.

These words are extremely important to me because the true reason of Russian aggression against Ukraine is our free and democratic choice in favor of freedom, democracy and European values. Over the recent few years, more than ten thousand Ukrainians have given their lives for this European choice. I am convinced that Russia, waging the undeclared war against Ukraine for the fourth year running, will never be able to force us to leave this path. Because our choice is irreversible.

I would like to take this opportunity to thank all our friends and partners, the entire civilized world, for the invaluable support and solidarity that we feel today.

Ladies and gentlemen. I have the honor to represent Ukraine in a state that has deep historical ties with us. The path to freedom and independence, for both Ukrainians and Czechs, had many common features and lay through quite similar crucial trials. Next year you will celebrate the historical date - the Centennial of creation of the Czechoslovak Republic. The centenary of creation of the Ukrainian People's Republic will be celebrated by Ukraine in 2018 as well.

Unfortunately, destinies of these two states had being developed at that time in different ways: Czechs and Slovaks were able to save their state, which became one of the most prosperous in Europe. Meantime, the Ukrainian People's Republic, due to Europe’s tacit consent, was occupied by Russia and became a part of the USSR. The occupation of Czechoslovakia by another totalitarian regime - the Nazi - in 1938, became synonymous with falseness, treachery and ignoring international law. Many people today, by the way, are drawing parallels between the Munich betrayal and the occupation of Crimea by Russia in 2014.

Nevertheless, thanks to the first Czechoslovakian president Tomáš Garrigue Masaryk, tens of thousands of Ukrainians found shelter in this country. We remember this and highly appreciate.

Next year you will also mark another sad date - 50 years since the Soviet occupation of Czechoslovakia in 1968.  I would like you to be aware that thousands of Ukrainians had stood at that time on a position of solidarity with the Czechs and Slovaks, and many of them had lost their lives and freedom.

One of them - Vasyl Makukh, even before Jan Palakh, on November 5, 1968, in the center of Kiev city, had committed an act of self-burning – in protest against the occupation of Czechoslovakia. The other one - Zoryan Popadyuk - for organizing protests against the occupation of Czechoslovakia he was imprisoned by the Soviet regime for 12 years. Two weeks ago, he for the first time visited the Czech Republic, the country for which he had struggled.

Our states have re-gained freedom in the late 80's and early 90's of the last century. For me, a student being studed the Czech language at the Kyiv University at the end of 1989, pictures of hundreds of thousands of people on Wenceslas Square and Letna Plain in Prague, who came out to defend their freedom, made an unforgettable impression. I felt something like that only when hundreds of thousands of Ukrainians went into to the Independence Square in Kyiv in winter of 2013-2014 during the Revolution of Dignity.

The Czech Republic after the Velvet Revolution in 1989 very clearly formulated its priorities - membership in the EU and NATO. I am convinced that membership in these organizations had greatly contributed to the fact that the Czech Republic is now a prosperous and safe state.

Ukraine, at that time, was not so lucky. Moreover, because of its uncertainty and, again, because of the hesitation of Europe, once again was pushed into the so-called Russian "sphere of influence".

However, today everything has changed. Today we are doing what we had to do in 1991. We are returning to the place, which Ukraine historically belonged to - the united European family. Only today, when we have to pay such a terrible price for our freedom, Ukraine, as Václav Havel said, has become genuinely independent.

I want to thank the Czech government, millions of Czechs for their help, assistance, support and solidarity. I believe that with your standing support, there will come a due time when both Ukrainians and Czechs will live together in a united, safe and prosperous Europe.

Thank you for your attention.

 

 

Velvyslanec

Kontakty

Adresa: Charlese de Gaulla 29, 160 00 Praha 6, Česká republika. Zobrazit na mapě. Zobrazit na mapě
Telefon: +420 227-020-200, konzulární otázky: +420 227-020-212 (08:00 až 16:00), nouzová telefonní linka:+420 602-224-938 (volejte výjimečně v neodkladných případech, a to v případě úmrtí občana Ukrajiny, nehody, úrazu, nebezpečí apod.).
Fax: + 420 233-344-366
Webové stránky: czechia.mfa.gov.ua