Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice

, Kyjev 06:31

Ukrajinci v českých zemích

Proces vytváření  ukrajinské diaspory v českých zemích je možné rozdělit do čtyř období.

1. Před rokem 1917 většinu emigrantů tvořili zástupci inteligence a studentů, kteří opouštěli svou vlast z politických důvodů s cílem zvýšit si úroveň vzdělání. Ukrajinští studenti se zapisovali na Vysokou školu báňskou v Příbrami a na Karlovu Univerzitu v Praze. V letech 1902–1903 se ukrajinský profesor Ivan Horbačevskyj (jiné varianty psaní jména: Ivan Horbaczewski, Jan Horbaczewski, Johann Horbaczewski)  stal rektorem Karlovy Univerzity.

2. Nová rozsáhlá „vlna“ ukrajinské emigrace (inteligence, vojenská emigrace) připadá na počátek 20. let 20. století. Souvisí s porážkou boje za samostatnou Ukrajinu. V meziválečném období se především díky prezidentu T. G. Masarykovi  Československo stalo největším evropským politickým, vědeckým, kulturním a duchovním centrem Ukrajinců za hranicemi. Z Vídně byla do Prahy přestěhována Ukrajinská svobodná univerzita (Український вільний університет). V Československu vycházely ukrajinské noviny, časopisy, působila zde nakladatelství, střední a vysoké školy, muzea, spolky apod. V Praze žila a pracovala řada básníků – O. Oles, J. Malaňuk, O. Olžyč, působili zde výtvarní umělci, např. V. Kasijan, a mnoho dalších významných představitelů ukrajinské kultury.

Nicméně po druhé světové válce značná část ukrajinské inteligence odchází dále na Západ, neboť se obává represí ze strany místních komunistických orgánů i sovětské kontrarozvědky. Mnoho představitelů ukrajinské emigrace 20.–30. let odešlo také po vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 do Československa.

3. Po druhé světové válce přicházeli do Československa vojáci 1. československého armádního sboru vytvořeného v Sovětském svazu, v němž část tvořili obyvatelé meziválečné Podkarpatské Rusi (Zakarpatské Ukrajiny) a také volyňští Češi. 

4. Do čtvrté, současné migrační „vlny“ patří Ukrajinci, kteří začali přicházet do českých zemí na počátku 90. let minulého století za účelem získání práce. Ke konci roku 2016 bylo na území České republiky evidováno cca 150 000 ukrajinských pracovních migrantů, z nichž část získala povolení k pobytu v České republice na 10 let a více.

Ukrajinská diplomacie každoročně eviduje v České republice cca 1 000 nově narozených občanů Ukrajiny. Z pochopitelných demografických příčin se současná ukrajinská diaspora v České republice (tvořená  převážně občany České republiky – potomky výše uvedených ukrajinských emigrantů), neustále zmenšuje. Značnou roli zde také hrají procesy postupné asimilace Ukrajinců do české společnosti. Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 se k ukrajinské národnosti hlásilo více než 54 000  občanů, tj. 0,5 % obyvatel země (při předchozím sčítání lidu v roce 2001 počet dosahoval 22 000). Převážnou část „českých“ Ukrajinců tvoří  představitelé inteligence: vědci, pedagogové, podnikatelé apod. Žijí převážně v Praze, Karlových Varech, Děčíně, Brně, Přerově, Ostravě a Chomutově. 

Zástupci ukrajinské diaspory založili v souladu se zákonem o právech příslušníků národnostních menšin z roku 2001 řadu občanských sdružení (spolků) s cílem realizace svých práv. V Praze se jedná o následující spolky:

  • Ukrajinská iniciativa v České republice (předseda – V. Rajčinec);
  • Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny v České republice (předsedkyně – O. Mandová);
  • Sdružení Ukrajinek v České republice (předsedkyně – M. Prokopjuk);
  • Forum kultur (zakladatel  – R. Prokopjuk);
  • mezinárodní organizace Ukrajinsko Evropská perspektiva (předsedkyně H. Andrejciv);
  • Asociace Ukrajinců v České republice (předseda – P. Bubrjak [P. Bubryak]);
  • Ukrajinský odborový svaz v ČR  (ředitel – T. Kosťuk [T. Kostyuk]);
  • Mezinárodní Asociace Ukrajinců EuroMajdan (předseda M. Toporov);
  • Ukrajinský národní dům (předseda V. Hubčuk [V. Hubchuk]);
  • Pražský Majdan (předsedkyně K. Skrypnik);
  • Ruta (předseda B. Kopčák);
  • Ukrajinský národně-kulturní centrum [sic Ukrajinské národně-kulturní centrum] (předseda H. Bazajev [G. Bazayev]);
  • Ukrajinský byznys klub v ČR;
  • Mezinárodní sdružení Ukrajinská svoboda (předseda B. Kostiv);

Kromě toho existují občanské spolky, které jsou svou podstatou uměleckými soubory:  

  • Sdružení Ukrajinců v ČR Berehyňa (předsedkyně M. Skyba);
  • taneční a divadelní soubor „Džerelo“ (vedoucí – D. Ljubačivska);
  • umělecký soubor „Rodyna“ (vedoucí – J. Klymkovyč [Y. Klymkovych]).

Ukrajinské organizace jsou aktivní rovněž v Hradci Králové – Regionální ukrajinský spolek ve Východních Čechách (předsedkyně N. Docenko [N. Dotsenko]), v Brně  – Ukrajinská iniciativa Jižní Moravy  (iniciativu zastupuje I. Dudaš [I. Dudash]), v Chomutově – Zvony naděje (vedoucí – V. Kulackyj), v Karlových Varech – Svaz Ukrajinců Bohemii ([sic Svaz Ukrajinců Bohemie], předseda V. Rohovyj), v Liberci – Řeckokatolická oblastní charita v Liberci  (ředitel I. Semoťuk [I. Semotyuk]), v Teplicích – Ukrajinská svitlycja (předseda – K. Fedoruk), v Pardubicích – neformální spolek příznivců česko-ukrajinských dějin (H. Velyčko [H. Velychko]).

Ukrajinské děti, jejichž rodiče dočasně přebývají v České republice, mají možnost navštěvovat ukrajinskou sobotní školu „Erudyt“, která má uzavřenou smlouvu s Mezinárodní ukrajinskou školou.

V roce 2017 započalo svou činnost kulturně-vzdělávací centrum „Krok“, cílem jeho činnosti je vyučovat děti, které žijí společně s rodiči v České republice (vyučuje se zde ukrajinština, literatura, kultura, zeměpis Ukrajiny). 

V Praze, Liberci a Brně je možné navštěvovat řecko-katolický kostel, kde jsou bohoslužby konány  v ukrajinském jazyce.

V České republice je činná Rada vlády pro národnostní menšiny, v níž ukrajinskou menšinu zastupuje předseda Ukrajinské iniciativy v České republice B. Rajčinec.

Vláda České republiky finančně podporuje činnost ukrajinských občanských spolků a také vydání časopisů v ukrajinském jazyce – „Porohy“ (založen v roce 1993) a  „Ukrajinskyj žurnal“ (založen v roce 2005).

Aktualizováno 22.5. 2017