Halyna Džikajeva dlouhá léta pracovala v simferopolském divadle, avšak po nátlaku ruské tajné služby FSB byla nucena opustit Krym a přestěhovat se do Kyjeva, kde v únoru 2015 založila novou malou divadelní scénu.  Na inscenáci se podíleli dramaturgové a performeři Den a Jana Humenni, kteří nejsou na české divadelní scéně nováčci. V roce 2014 brněnské Divadlo Feste a režiséř Jiří Honzírek inscenovali jejich hru o obětech teroristického útoku na letišti.

V nové krymské performanci zní především verše současných krymskotatarských básnířek Sejare Kokči a Alije Kenžalijevy (český překlad Marie  Iljašenko), ale také informace organizací KrymSOS, Amnesty International či zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva a svědectví lidí, kteří byli nuceni poloostrov opustit. Právě z těchto dokumentů se rodí fyzické divadlo a nová neakademická hudba, kterou speciálně pro představení vytvořily mladé skladatelky Tetjana Chorošun a Jana Šljabanska a elektroakustické duo GUMA.

Na bílém pozadí leží dvoje – muž a žena. V divokých křečích se stáčí do klubíčka jako dvojčata v těle matky. Rozděluje je jen hrubý krymský pískovcový kamen, z nějž si krymští Tataři v 1990ch letech stavěli první domy po návratu na Krym ze sovětské deportace. Ona tančí ladně a půvabně, kdežto on – opatrně a nervózně. Jejich pohyby připomínají kardiogram – časem nerovný a nepravidelný, jindy stabilní a přesný.

Na bílém plátně se rozsypává drobný pobřežní písek a dovezené z krymského pobřeží oblázky. Rozlévají se vody Černého moře. Stejně jako se prolévá pátým rokem lidská krev na východní Ukrajině, sype se na písek a „vodu“ hrubá sůl z bývalého ukrajinského Artemivsku. Diváci dostanou do ruky oblázky z pobřeží Sudaku na Krymu, performeři ztuhnou u velkých balvanů, rovněž dovezených z Krymu.

Zní poezie v krymskotatarštině a ukrajinštině. Svítí se ve tmě Černé moře a zrozuje se nový život, který přijde na poloostrov s deokupací.  

Tráva probodává zem představuje odvěčný syžet o střetech a rozporech, o bolesti morální a fyzické, hlavně však o agresivním zásahu do prostoru, jak osobního, tak územního. Performeři Den a Jana Gumenni, kteří inscenují mučení krymských Tatarů na Krymu, říkají, že okupace Krymu zasáhla a změnila život každého nejen v Ukrajině, ale i v Evropě. Nemůžeme ji změnit, ale nesmíme o ní mlčet.

Den Gumennyj, který ztvárňuje v performenci oběť, říká, že nejtěžší pro něj je nečinit odpor násilí, přijmout ho a čelit mu jen svoji lidskou důstojností, bez agrese. Stejně tak, jak to dělají krymští Tataři na Krymu.

Projekt Tráva probodává zemi je výsledkem spolupráce kyjevského PostPlayTeatru a Krymského domu v Kyjevě. Česká premiéra představení se konala díky podpoře společnosti Člověk v tísni a Velvyslanectví Ukrajiny v rámci Festivalu demokracie a Fóra 2000.

Použité snímky ze stránek Oleny Ivantsiv a Festivalu demokracie.