V meziválečném období, po pádu vlády Ukrajinské lidové republiky v Kyjevě (1918–1922) pod nátlakem bolševiků, našli svoje poslední útočiště v Československu desítky ukrajinských migrantů, mj. vojáků Ukrajinské haličské armády. Mnozí toužili o návratu do vlasti, málokomu to však bylo umožněno.

Pro usnadnění vyhledání a získání informace o ukrajinských nejen válečných hrobech na území ČR byl zřízen katalog ukra

jinských hrobů na území České republiky: http://www.ukrmemorial.eu. Elektronický katalog spravuje nezisková organizace Ukrajinský memoriál.

Mezi nejznámější ukrajinské válečné hroby na území ČR patří memoriály v Ládi v Podještědí, Brně, Liberci a Pardubicích.

 

• Ukrajinský vojenský  memorial v Lada v Podještědí. 

Ukrajinský hřbitov v Jablonném v Podještědí byl zřízen za 1. světové války pro potřeby zajateckého tábora. Po skončení války nebyl tábor zrušen a od roku 1919 zde bylo internováno 4700 příslušníků haličské ukrajinské brigády, kteří zde pobývali až do roku 1921. Bojovali v polsko-ukrajinské válce za nezávislost Ukrajiny a byli Poláky zatlačeni na území Československa. Mnoho Ukrajinců, kteří zemřeli během dvouletého pobytu ve městě, bylo pohřbeno na hřbitove v Ladech.

V roce 1921 tu odcházející Ukrajinci vybudovali žulový památník s postavou ukrajinského pěvce s kobzou (kobza = drnkací hudební nástroj podobný velké kytaře. Jeho kolébkou je Ukrajina a Srbsko, své místo měl ale i v české hudbě, především při středověkých lidových zábavách) a s verši ukrajinského národního básníka Tarase Ševcenka: „Sláva nezahyne! Nezahyne a poví, co se dělo v světě, čí je pravda, čí je zlo, a čí jsme děti…“

Chronologicky se jedná o první a jeden z největších ukrajinských vojenských pomníků na území České republiky. Autorem projektu byl sochař, bývalý vojenský četař UHA, Mychajlo Bryns‘kyj, který se ve své práci opakovaně vracel k Ševčenkovu odkazu. V tomto duchu je vytvořena ústřední postava památníku - kobzar s bandurou, nad jehož hlavou je vyrytý trojzubec a citát z básně T.H. Ševčenka Osnovjanenkovi (viz nahoře). Na obou stranách vedle kobzara na sloupech jsou vyryta vyznamenání USS a UHA. Na horní části středového sloupku je umístěn vavřínový věnec a bulava s jablkem. Na straně jsou pamětní nápisy v češtině a němčině "Ukrajinci svým padlým bratřím". Na zadní straně jsou vyrytá jména obětí. Pomník je dobře upraven. Je vidět, že v poslední době se provádělo zpevnění základů. Jména padlých na zadní straně vyžadují rychlé opravy: nápisy jsou těžko čitelné a musí být obnoveny.

V roce 2008 díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR byl vojenský hřbitov za památníkem kompletně renovován. Nyní nad každým hrobem stojí dřevěný kříž a celé místo je ohrazené.

• Hrob Mykoly Šemerd’aka v Příbrami

Po roce 1917 přišla na území Česká velká vlna emigrace z řad ukrajinské inteligence a studentů, kteří opouštěli svou vlast z politických důvodů. Ukrajinští studenti se zapisovali na Vysokou školu báňskou v Příbrami a na Karlovu Univerzitu v Praze.

Báňská akademie v Příbrami byla druhou vysokou školou na území Česka, kam nejčastěji směřovali studenti z Ukrajiny. Byl mezi nimi i Mykola Šemerďak, který po zániku Ukrajinské lidové republiky (ULR) jako voják Ukrajinské Haličské armády (armáda ULR) byl nucen emigrovat do Československa, kde studoval na Báňské akademii v Příbrami a přivydělával si na studium jako horník. Měl problémy se zdravím. Těžké životní podmínky a psychologické napětí zapříčinily jeho brzkou končinu: 13. prosince 1921 Mykola Šemerd’ak zemřel ve věku 22 let daleko od své vlasti.

Jeho kamarádi z Příbramské báňské akademie zahájili finanční sbírku na památník svému přítelovi. Autorem sochy se stal významný ukrajinský sochař Mychajlo Brynskyj. Mychajlo Brynskyj a Mykola Šemerd’ak byli dobří přáteli, kteří ještě spolu bojovali v Ukrajinské Haličské armádě. Pomník byl dokončen a umístěn na hřbitově v roce 1926. Jmenuje se Horník, protože konečná verze pomníku představuje mladého muže, který spadl na skálu bez uvolnění kladiva z ruky.

• Pomník ukrajinským vojákům z dob První světové války v Brně 

Byl odhalený 1. listopadu roku 1921 na ústředním hřbitově v Brně. Autor memoriálu projektu není prozatím známý.

Monumentální brněnský památník měl připomenout Ukrajince, zemřelé v Brně už od počátku první světové války, tedy od léta a podzimu roku 1914, téměř vesměs příslušníky rakouské armády, pocházející z Haliče. Většina zde pohřbených osob (celkem 112) zemřela mezi lety 1914 a 1917.

Nápis na památníku zleva doprava:

OBĚTEM SVĚTOVÉ A POLSKO-UKRAJINSKÉ VÁLKY. UKRAJINSKÁ EMIGRACE v BRNĚ 1914-18 1918-23

Na věčnou památku 154 synům Ukrajinské Země, kteří jako vojáci rakouské a ruské armády padli jako oběti světové války 1914-1918 a hrdinům Ukrajinské haličské armády, bojovníkům za svobodu a samostatnost Ukrajiny 1916-1923, kteří byli vyhnáni polskou armádou ze svého domova a padli zde.

Více informací zde: https://www.myaukrajina.cz/node/912

• Ukrajinský pomník vojákům Ukrajinské haličské armády v Liberci. 

Památník postaven na podnět jedné z největších organizací meziválečné ukrajinské emigrace v ČR Ukrajinské sdružení pro pomoc, kterou vytvořili bývalí internovaní vojáci v blízkosti města Liberec v roce 1927.

Autor projektu je význačný ukrajinský grafik Vasyl Kasian. Pomník je jedinou z Kasianových prací v monumentálním umění, kterou umělec vyřešil netradičně. Sousoší, které zasadil v horizontální a vertikální osy, je velmi působivé. Jeho napětí je dosaženo kontrastem dynamických vertikálních soch matky se dvěma dětmi a statickou horizontální polohou zemřelého otce-vojáka. Mistrné propracování každého detailu památníku: typické ukrajinské oblečení matky a dětí, stejnokroj se zbraní a střelivem vojáka z první světové války. 

Původně pomník stál na vysokém podstavci z černého mramoru s vytesaným nápisem: Na věčnou paměť bojovníkům Ukrajinské haličské armády, kteří byli vyhnáni nepřítelem ze svého domova a padli zde za svobodu a dobro svého národa. Vedle něj byli pohřbeni vojáci ukrajinské armády. Začátkem 60. let XX. století při předělávání oficiálního vojenského hřbitova podstavec odstranili, proto v dnešní době pomník stojí na zemi. Hrobky ukrajinských vojáků nejsou. Památník je pečlivě upraven za finanční podpory Ministerstva zahraničí Ukrajiny.

• Pomník vojákům armády Ukrajinské lidové republiky v Pardubicích.

Odhalen v roce 1932 na vojenském hřbitově v Pardubicích. Navrhovala sochařka Oxana Ljaturynská.

Pomník padlým ukrajinským vojákům na městském hřbitově v Pardubicích se výrazně liší pečlivě promyšlenou kompozicí a stylistickou zdrženlivostí od ostatních. Kompozičně je tento památník stéla ve tvaru kamenného kříže. Ramena kříže jsou zdobena geometrickým vzorem typickým pro ukrajinské dřevoryty. Ve spodní části kříže se nachází trojzub a pod ním na desce jsou uvedená jména vojáků: Marcio Fedir (1921), Bojčuk Mychajlo, Koval' Mychajlo, Savčuk Tymofij, Andrusiv Dmytro, Dycjo Mykola (1922), Hnat'uk Jakiv.

Spodní část desky je z obou stran obklopená malými erbovními štíty, na nichž jsou s filigránským mistrovstvím vytesáni archanděl Michael a Haličský lev - symboly dvou kulturních měst Ukrajiny, Kyjeva a Lvova. Na podstavci soklu stojí nápis: "Bojovníkům za Ukrajinu", a pod nim vzpomínka na zadavatele pomníků "Iniciativa ukrajinských emigrantů pro Severo-východní Čechy“.

• Památník oběti bojovníkům za svobodu a nezávislost Ukrajiny v Josefově

Postavili ukrajinští vojáci při U. N. O. podle návrhu prof. Lisovského, provedl architekt Wagner.

Zvláštní výbor v čele s plukovníkem Matvejem Lobazovým zahájil v říjnu 1936 soutěž na návrh pomníku.Podmínky byly následující: "Pomník musí být větších rozměrů k poctě 19 vojáků, kteří zemřeli v Česko-Slovensku. Je třeba ho provést v ryze ukrajinském stylu, vhodnými materiály jsou žula, kámen či bronz".

V roce 1941 byl monument odhalen. Má formu vysokého kozáckého kříže, který se tyčí nad náhrobním kamenem. Ve středu kříže se nachází trojzub, jehož střední část tvoří meč. Na náhrobku jsou zkřížené meče obklopené vavřínovým věncem. Na náhrobní desce jsou vytesána jména 25 padlých vojáků, jejichž data úmrtí začínají rokem 1921 a končí v roce 1967, což znamená, že původní účel pomníku byl rozšířen po druhé světové válce a do společné hrobky byli později uložený další vojenští důstojníci.