Dne 28. července český deník Deník N zveřejnil bilanční rozhovor s velvyslanecem Ukrajiny v České republice, který již ve své funkci končí. 

Hlavní témata rozhovoru: 

• Jak s odstupem času vnímáte začátek ruské invaze do své vlasti.
• Za co stojí ruské sliby.
• Zda může Česko ještě více pomáhat Ukrajině.
• Kdy přijedou do Česka na léčení první ukrajinští vojáci

Zde je zkrazcená verze rozhovoru. Celý rozhovor si můžete přečíst na stránkách Deník N. 

Těšíte se domů, i když tam zuří válka?

Těším se domů. Navíc velvyslanec by neměl srůstat se státem, ve kterém působí, měl by správně vnímat realitu své vlasti. Rotace je nezbytná a užitečná. Jsem tady už pět a půl roku, předtím jsem byl dva roky velvyslancem v Lotyšsku, dohromady jsem už sedm let v zahraničí. Velmi se těším domů. Nehledě na to, že je tam válka a nebezpečí. Je to moje vlast a mám tam své rodiče a příbuzné. Už je na čase.

Zakořenil jste tady nějak?

No ano, samozřejmě. Vrátím se k tomu, co už jsem řekl, že velvyslanci by neměli srůstat se zemí, v níž působí. Česká republika je pro mě srdeční záležitost. Prožil jsem tady opravdu hodně let, pracoval jsem tu už v devadesátých a nultých letech – strávil jsem tady více jak deset let svého života. Vzděláním jsem bohemista, stejně jako moje žena. Na rozdíl od jiných velvyslanců jsem měl možnost hlouběji vnímat, co se v Česku děje, protože jsem měl možnost udržovat osobní kontakty s Čechy nejen na oficiální úrovni. Hodně jsem mluvil s lidmi v regionech a rád jsem cestoval. Mám pocit, že dobře znám českou povahu a historii. A viděl jsem rozvoj a pokrok, který Česká republika za ty roky udělala, měl jsem možnost to srovnávat od devadesátých let.

Jste tedy spokojený s tím, jak Česko Ukrajině od začátku války pomáhalo?

Česko udělalo hodně. Poskytlo nám obrovskou pomoc. Začali jste pomáhat v prvních hodinách a dnech po invazi, v době, kdy ostatní státy ještě nebyly rozhodné. Česko nám bylo ochotné hned v prvních hodinách poskytovat všechno potřebné, především zbraně a vojenskou techniku.

Ukrajinští vojáci na léčení v Česku

Máte pocit, že se vám při vaší české misi něčeho nepodařilo dosáhnout?

Splnil jsem skoro všechno, co jsem plánoval, možná i víc. Mám pocit, že jsme udělali hodně pro pozitivní prezentaci Ukrajiny nebo pro změnu vnímání Ukrajinců v České republice. Jediné, co jsem nezvládl, je ukrajinské kulturní centrum. V budoucnu se to snad podaří.

Česko se řadí k zemím, které Ukrajinu veřejně i vojensky podporují nejvíce. Mohli bychom jako země udělat ještě víc?

Těžko bych si mohl přát, aby Česká republika dělala něco víc. A to říkám zcela otevřeně. Česko nám poskytuje všechnu pomoc, jaká je v současné situaci možná. Navíc hned po invazi Ruska na Ukrajinu 24. února odsoudila ruskou agresi prakticky celá Sněmovna. Tato rezoluce byla schválená jednomyslně, a to i hlasy SPD, která nyní názor na válku změnila. Tehdy to bylo překvapivé i pro mě.

Jak jinak může ještě Česko Ukrajině pomoc?

Domluvilo se třeba to, že se zde bude opravovat poškozená technika. Jinak už jsme skoro dohodnutí v tom, že desítky zraněných ukrajinských vojáků se budou léčit v Česku. Dohodu jsme podepsali s ministerstvem obrany na začátku února ještě před ruskou invazí. Tehdy jsme ještě nevěděli, že to bude potřeba až v takovémto rozsahu. Stane se to v následujících týdnech. Nyní je to na nás, ukrajinská strana musí určit, kdo přesně se sem pojede léčit. Je to potřeba. Na naší straně se musí dořešit některé byrokratické záležitosti, což nejde tak rychle. Velmi intenzivně o tom jednáme. Doufáme, že se tady budou léčit už velmi brzy.

Ruské sliby nemají hodnotu

Co jste si pomyslel, když se v Turecku uzavřela dohoda ohledně vývozu obilí, ale Rusko následně raketami zaútočilo na Oděsu? Když k vývozu nedojde, čeká například Afriku hlad.

Od samého začátku jsem nevěřil, že Rusko svůj slib dodrží. Není to první porušení. Ale musíme se snažit tuhle situaci vyřešit, protože víme, že svět jinak čeká složitá situace. Ukrajina svým jednáním a přístupem demonstruje, že je zodpovědným státem. Do této dohody jdeme, přestože pro nás má určitá bezpečnostní rizika. Na druhé straně očekáváme, že světové společenství a všechny strany budou reagovat na ruské porušení dohod. Žádným dohodám s Ruskem už dávno nevěříme, protože porušilo téměř vše, k čemu se zavázalo. Dohody s Ruskem nemají ani cenu toho papíru, na kterém byly podepsané, jak říkal ještě Bismarck.

Dlouhá cesta k navrácení ztraceného území

Co když se ukrajinské armádě nepodaří znovu obsadit okupovaná území na východě nebo Krym?

Určitě to zvládneme, ale na některých územích to bude vyžadovat delší čas. Jsme si toho vědomi. Musíme se připravit na dlouhou cestu, co se týče vrácení celého ukrajinského území. V některých okupovaných částech to bude mnohem složitější. Bojujeme proti jedné z největších armád světa.