V předden inauguračního zasedání Krymské platformy v Kyjevě napsal velvyslanec Jevhen Perebyjnis článek Nezapomenout na Krym pro Lidové noviny. 

Nezapomenout na Krym

Letošního 24. srpna slaví Ukrajina 30. výročí své nezávislosti. Právě v tento den roku 1991 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny Akt o vyhlášení nezávislosti, který později, 1. prosince, v referendu potvrdilo více než devadesát procent obyvatel země. Mimořádně důležité je, že pro nezávislost se vyslovila většina Ukrajinců v každém z regionů včetně Krymu.

Radost z tohoto svátku dnes Ukrajincům kalí pokračující ruská agrese a okupace více než sedmi procent území Ukrajiny. Před sedmi a půl lety Rusko hrubě porušilo desítky norem mezinárodního práva a dvoustranných dohod a pod rouškou nelegitimního a zfalšovaného „referenda“ se zmocnilo ukrajinského Krymu. Poprvé v poválečné historii Evropy Moskva obsadila část území jiného suverénního státu. Předtím si to dovolil pouze Hitler, zejména v roce 1938 v Československu. A přestože žádný civilizovaný stát neuznal Krym za součást Ruska, mezinárodní zločinec, kterým se Rusko stalo, nebyl ve skutečnosti nikdy potrestán. Sankce jistě zkomplikovaly okupantovi život, Ukrajině kontrolu nad jejím územím ovšem vrátit nemohou. Jestliže na počátku roku 2014 byla ruská okupace Krymu v médiích na celém světě zprávou čísla jedna, v současnosti Krym zmiňují přinejlepším jednou za rok při výročí anexe. Tak funguje lidská paměť – vše minulé vytěsňuje do těch nejvzdálenějších zákrutů. Zvlášť když se vynořují stále nové a nové globální výzvy a otřesy.

To, že se o něčem nepíše v novinách, však ještě neznamená, že se to neděje. Problém sám od sebe prostě nezmizí. Už jen proto, že důsledky okupace nabývají rozměru katastrofy. A to nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu a svět. Je to právě Ruskem okupovaný Krym, kde dnes dochází k do očí bijícímu porušování lidských práv. Ukrajinci a krymští Tataři odmítající ruský režim na poloostrově jsou nezákonně zatýkáni, vězněni, pronásledováni, mučeni a zabíjeni. Vinou záměrného nebo nezodpovědného chování okupantů se někdejší turistická perla Ukrajina proměnila v zónu ekologických katastrof a ekonomickou „černou díru“. A konečně, rozsáhlá militarizace poloostrova učinila z Krymu vážnou hrozbu pro evropskou bezpečnost.

Navzdory tomu zůstává otázka Krymu mimo pozornost všech formátů a mechanismů mezinárodního vyjednávání. Samozřejmě by bylo nejlepší jednat přímo s Ruskem. Ani skutečnost, že se Moskva odmítá o Krymu bavit, by neměla mezinárodní společenství odradit od hledání cest, jak Krym vrátit Ukrajině.

Právě proto ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj inicioval vytvoření Krymské platformy. Její první setkání se uskuteční 23. srpna v předvečer oslav 30. výročí nezávislosti Ukrajiny. Účast přislíbili lídři zhruba čtyřicítky zemí – prezidenti, šéfové vlád a parlamentů a další vysocí úředníci, kteří budou diskutovat o prioritách a dalších krocích zaměřených na pokračování politiky neuznání ruského pokusu o anexi Krymu, zostření sankcí vůči Rusku, minimalizaci následků militarizace Krymu, posílení bezpečnosti v černomořské oblasti a otázkách lidských práv, které Rusko na Krymu hrubě porušuje. Účastníci summitu plánují přijmout společné prohlášení. V budoucnu se Krymská platforma stane stálým formátem mezinárodní spolupráce, v jehož rámci se budou rodit řešení zaměřená na deokupaci Krymu.

Navzdory skutečnosti, že v Kremlu stále opakují mantru o Krymu coby „uzavřené věci“, nelze zavřít oči před faktem: co bylo ukradeno, musí být dříve či později vráceno. I proto Krymská platforma vyvolává ostrý odpor Ruska, které se bojí odpovědnosti, k níž bude v budoucnu hnáno. Jsme tak svědky manipulací, vydírání a zastrašování s cílem donutit zahraniční lídry odřeknout účast na summitu. Přesto iniciativa získává stále větší podporu. Těší mě a jsem velmi vděčný, že Česká republika bude mít na summitu zastoupení na mimořádně vysoké úrovni.

Svět nemá právo zapomenout na Krym, protože Krym není jen zeměpisný pojem, ale dnes je to bohužel i smutný symbol svévole, nezákonnosti a bezprecedentního porušování lidských práv a mezinárodních norem. Je jen na nás, civilizovaných zemích světa, abychom z Krymu udělali symbol solidarity, vlády práva a spravedlnosti, a také nevyhnutelnosti trestu za mezinárodní zločiny.

Do češtiny přeložil René Kočík