Projekt Krym jsme my nabízí lidem, kteří museli po ruské okupaci Krymu roce 2014 poloostrov opustit, aby si nasadili VR brýle a vydali se na procházku po místech, která jsou pro ně důležitá, aby se podělili o své krymské příběhy a vzpomínky.

To je projekt o Krymu, který máme rádi, který nám chybí a kam se jednou chceme vrátit.  

Mustafu Džemiljeva není třeba dlouho představovat. Politický vězeň sovětského režimu, který 303 dní držel ve vězení protestní hladovku, legendární vůdce a duchovní lídr Krymských Tatarů, kterému je po ruské okupaci Krymu zakázán vjezd na poloostrov. 

Pomocí technologie virtuální reality se Mustafa-aga Džemilev vrací na rodný poloostrov a dokonce se podívá do svého rodného domu, který po okupaci v roce 2014 musel opustit. 

Film Kyborgové o obráncích doněckého letiště je jedním z nejúspěšnějších hitů ukrajinské kinematografie posledních letech. Natočil ho režisér z Krymu Akhtem Seitablaiev. V projektu Krym jsme my si Akhtem nasadí VR brýle a ve virtuální realitě se dostane zpátky na rodný poloostrov k místům, která mají pro něj mimořádný význam a která musel po ruské okupaci opustit. 

Akhtem Seitablaiev je Krymský Tatar, který se narodil v městečku Yangiyul nedaleko Taškentu v Uzbekistánu, kde se ocitli jeho rodiče po deportaci krymskotatarského národa z Krymu v roce 1944. Rodina Seitablaievých se vrátila na poloostrov teprve na začátku 90. let. Ve videu se Akhtem vrátí do Čufut-Kale a "projde si" stezku, kterou šel v roce 1989, když poprvé přiletěl na poloostrov z Taškentu jako čerstvý absolvent střední školy. 

Ukrajinská zpěvačka Jamala nebyla na Krymu po jeho okupaci Ruskem v únoru 2014. Na rozdíl od mnoha dalších Krymčanů není jí vstup na poloostrov vyloženě zakázán. Po Krymu velice touží, avšak nejezdí tam z bezpečnostních důvodů. 

Jamala je ukrajinská zpěvačka s krymskotatarskými kořeny. V roce 2016 vyhrála soutěž Eurovision Song Contest s písní 1944 věnované tragickým událostem stalinské deportace krymských Tatarů z Krymu v roce 1944. 

Příběh Jamaly si můžete přečíst na webové stránce projektu Ukrainer.  

Režisér Oleg Sencov je jedním z nejznámějších krymských zajatců Putinova režimu. V roce 2014 byl zadržen v Simferopolu na základě obvinění z příprav teroristického útoku. Po pěti letech v ruském vězení se vrátil domů v rámci první výměny ruských zločinců na ukrajinské válečné zajatce. Zažil měsíce vazby, protestní hladovku (během níž psal svůj osobní deník, který vyšel i česky v edici Deník N), několik let za mřížemi, než se konečně mohl usadit v Kyjevě, který pro něj však nikdy nebyl domovem. Stejně jako tisíce dalších lidí totiž nemá možnost vrátit se domů na Krym, kde žil před okupací v roce 2014.  

Oleg přijde do studia v Kyjevě, nasadí si brýle virtuální reality a přemístí se (aspoň virtuálně) na ukrajinský poloostrov Krym, kde navštíví místa svého dětství – vesnici Skalyste (krymskotatrsky taky Tav Dadraq), která leží na půl cesty mezi Simferopolem a Bachčisarajem, Mramorové jezero a jeskynní městečko Bakla.