Nikdy nezapomenu na ten srpnový den v poklidném Kyjevě, kdy jsme poprvé uspořádali summit prvních dam a pánů. Nezapomenu na naše setkání v katedrále svaté Sofie v Kyjevě, památníku ukrajinské architektury 11. století a známém turistickém místě hlavního města.

Nejprve jsem se této iniciativy obávala, jelikož to byl první pokus vytvořit klub stejně smýšlejících prvních párů, které se chtějí sjednotit a společně změnit svět k lepšímu. Ale vše fungovalo perfektně – na konci summitu došlo k prohlášení o vytvoření nové platformy pro mezinárodní spolupráci mezi prvními páry světa. Dalším výsledkem summitu bylo společné prohlášení: dohodli jsme se, že se postaráme o ženy a děti v oblastech ozbrojených konfliktů. Zdá se, že jsme tušili, co se mělo stát…

Přesně o šest měsíců a jeden den později přišla na Ukrajinu válka. Nepoznali byste ten slunečný, radostný Kyjev, který jste tentokrát spatřili. Úlomky granátů ničí jeho budovy. A hustě obydlené oblasti se hemží rozbitými okny. Záchranáři každý den vytahují těla civilistů z trosek domů bombardovaných a ostřelovaných nepřítelem.

Ukrajinu byste nepoznali – masové hroby nahradily kvetoucí města. A my, přeživší, jsme zestárli o desítky let, protože každý den pohřbíváme své děti a oplakáváme své rodiče.

Ale naše přátelství, navázané na zmíněném srpnovém summitu, se ukázalo být silnější než válka. Když agresor zaútočil na Ukrajinu, všichni jste přišli na pomoc. Všichni jste přijali naše strádání za své. Odpověděl jste na mou žádost a šíříte pravdu o tom, co se skutečně děje na Ukrajině, porážíte tímto lži Kremlu. Darujete vlastní peníze a organizujete humanitární pomoc, sháníte přístřeší pro Ukrajince nucené odejít a poskytujete lékařskou pomoc ukrajinským dětem, které vyžadují okamžitou léčbu.

Nazvat nás silou na srpnovém summitu bylo skromné vyjádření. My (a vy!) jsme ohromná síla dobra!

Tímto dopisem vám všem děkuji a sním o příležitosti každého z vás osobně obejmout.

Možná nás dělí kilometry válečných front, ale cítím se vám nyní blíže než kdy jindy. Je tomu tak, jelikož každý den slyším vaše otázky: "Co dalšího můžeme udělat pro Ukrajinu?" Koneckonců chápete, že Ukrajina nyní nebrání pouze sebe, zároveň chrání mír celého světa a drží válku daleko od vás, zde na prahu Evropy.

Co můžete udělat?

Odpovídám jménem Ukrajiny –

Do vašich zemí dorazily již přes tři miliony Ukrajinců, kteří byli nuceni uprchnout. Jsou to ženy a děti, jejichž manželé a rodiče se vědomě rozhodli zůstat na Ukrajině bojovat. Tito uprchlíci ztratili své domovy, viděli úkryty proti bombám a smrt, v noci sotva spí a dělají si starosti o své blízké a svou budoucnost. Udržujte je prosím v teple. A to nemluvím jen o střeše nad hlavou a jídle – jde o přizpůsobení – pomoci jim najít práci a zajistit vzdělání jejich dětem. Pomozte jim získat přístup k lékařským službám a v případě potřeby i k jazykovým kurzům ve vašich zemích. Dovolte jim, aby se dočasně stali vašimi občany – dočasně, protože se určitě vrátí. Vrátí se na Ukrajinu s vaším teplem v srdci.

Odpovídám jménem Ukrajiny –

Tisíce našich občanů byly zajaty ve svých rodných městech. Nemáme s nimi žádný kontakt a oni nemají přístup k jídlu ani lékům. Ruský nepřítel je nenechá evakuovat a střílí do zad těm, kteří se odváží odejít. Pravděpodobně jste viděli děsivé záběry takové evakuace z Irpenu – ukázala je všechna světová média. Lidé ušli mnoho kilometrů, s dětmi, starými příbuznými, domácími mazlíčky v náručí – a každých pár metrů padali na zem a snažili se uniknout minometné palbě. Určitě jste viděli fotografie zobrazující rodinu, která se nestihla dostat k záchranným autobusům a byla brutálně zastřelena jen pár metrů od nich. Matka, dvě děti a dokonce i psi... Zdrcený otec nenašel nikoho živého.

Odpovídám jménem Ukrajiny –

Potřebujeme skutečně bezpečné humanitární koridory! Koridory, v kterých se nestřílí. Koridory, v kterých senioři neumírají na infarkt. V kterých nedojde k vyhubení celých rodin. Musíme nechat naše občany bezpečně odejít ze zajetí! A to vyžaduje naši společnou sílu, drazí kolegové. Potřebujeme naše společné prohlášení pro Červený kříž, UNICEF, OBSE s úderným požadavkem – poskytnout Ukrajině takové koridory! Nechme tyto respektované organizace konečně konat svou přímou povinnost a odpovědnost – chránit životy!

Odpovídám jménem Ukrajiny –

Od začátku války se narodilo 4300 dětí. Narodili se ve sklepech, v metru sloužícím jako úkryt proti bombám a někdy i v ostřelovaných porodnicích – jak se stalo nedávno v Mariupolu. Tyto děti nikdy neviděly klidné nebe. Jen si to představte! V příštích měsících se 80 000 Ukrajinek stane matkami. Tyto matky a děti mají právo nebýt strašeny výbuchy a nebrečet hlady a strachem. Mají právo na mír. Mír, který teď závisí na vás a na mně.

Právě proto jsme založili náš summit, není to tak? Až to uděláme, tak se potkáme ve slunečném mírumilovném Kyjevě. Mohli bychom se tak domluvit? Kyjev se těší!

Překlad: Marie-Magdalena Bradová