Předseda horní parlamentní komory Miloš Vystrčil udělil v Hlavním sále Valdštejnského paláce Stříbrnou medaili předsedy Senátu velvyslanci Ukrajiny v České republice Jevhenu Perebyjnisovi. Ocenil ho tak dle svých slov za „jasná slova jasné činy“.

Photo: Senát Parlamentu České republiky 

„První z věcí, kterou u pana velvyslance obdivuji, je jeho práce pro vlast a to, jak zviditelnil svou zemi a dokázal obdivuhodným způsobem předat informace o ruské agresi na Ukrajině. Druhou věcí je, jak posílil Českou republiku. Posílil vědomí českých občanů, že je potřeba chránit svobodu, demokracii, nezávislost, svébytnost a suverenitu. Pokud někomu nezištně pomáháte, tak sami velmi sílíte a pan velvyslanec pomohl tomu, že dnes je Česká republika silnější. Autorita, které se naše země těší je způsobena právě i tím, jak jsme se postavili k řešení konfliktu a pomoci Ukrajině. Na tom má pan velvyslanec velkou zásluhu. Třetím důvodem je, že probudil naši paměť. Museli jsme si vzpomenout, co jsme sami zažili a čeho jsme se tím, že jsme v roce 1989 získali svobodu, zbavili. To je velmi cenné, protože jedině když nezapomeneme na to, kým jsme byli a jak jsme žili, tak máme šanci, že budeme žít ve svobodě a demokracii,“ řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Velvyslanec Ukrajiny v ČR Jevhen Perebyjnis ve své děkovné řeči uvedl: 

"Vážený pane předsedo, váženi senátorky a senátory, dámy a pánové.

Je mi velkou ctí obdržet nejvyšší vyznamenání předsedy Senátu parlamentu České republiky. Mockrát Vám děkuji za toto rozhodnutí a za Vaši důvěru. Moc si toho vážím.

Jsem rad, že tuto medaili můžu převzít na půdě historických prostorů Senátu, který v České republice dlouhodobě stojí na stráži demokratických hodnot.

Jsem vděčný za to, jak čeští senátoři soustavně podporují boj Ukrajiny proti ruským agresorům a naše úsilí o připojení k evropskému společenství svobodných národů.

Mám velkou radost, že toto vyznamenání jsem obdržel právě z rukou pana předsedy Miloše Vystrčila, člověka, kterého si velmi vážím jako velkého státníka. Podle mě je politikem, jak tomu říkám, havlovského typu. Má vyhraněné názory a pevné ideály,  je jednoduchý v komunikaci, ale zároveň velmi hluboký ve svých myšlenkách a závěrech.

Dámy a pánové,

Pro mě bylo velkou ctí zastupovat Ukrajinu v České republice – v zemi, kterou dobře znám, a kterou mám rád. Nechci hodnotit výsledky své práce – to by měli dělat jiní a s odstupem času. Můžu jen říct, že jsem udělal všechno, co jsem mohl, aby se vztahy mezi Ukrajinou a Českou republikou dostaly na nadstandartní úroveň.

Měl jsem na čem stavět. Český a ukrajinský národy totiž spojují dlouhodobé a těsné historické vazby, které tak či onak určují partnerských ráz našich současných vztahů. Právě v Kyjevě v roce 1914 byla založena Česká družina. Později si u ukrajinského Zborova prošly „křtem bitvy“ československé legie, které sehrály významnou roli při vzniku Československa.

Díky prezidentu Masarykovi se meziválečné Československo stalo centrem ukrajinské emigrace, místem, kde tehdejší kulturní elita Ukrajiny našla přístřeší a podporu poté, co sovětské rusko okupovalo Ukrajinskou lidovou republiku.

Dnes Česko znovu široce otevřelo dveře stovkám tisíc Ukrajinců, většinou Ukrajinek, kteří museli opustit své domovy kvůli kruté ruské invazi do naší země. Je to velkorysý čin, který názorně ukazuje, že Češi a Česko stojí na straně pravdy a spravedlnosti.

Jsem přesvědčen, že tím, že podporujete Ukrajinu, podporujete i vlastní bezpečnost. Vždyť ukrajinští vojáci, kteří za cenu svého života brání svou vlast proti rašistům, bráni taky Českou republiku, aby tak zvaný „ruský“ svět s jeho raketami a bombami nepřišel sem do krásné Prahy. Díky svým historickým zkušenostem dobře uvědomujete, že hrátky s agresorem a postoj v duchu „toto není naše válka“ nikdy nepřivádí k ničemu dobrému.

Jste to vy, Češi, kdo stal obětí Mnichovské zrady. Ano, Evropa vás zradila, protože doufala, že se agresor spokojí s Československem a nechá zbytek Evropy v klidu. Jeden britský politik tehdy řekl: Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi – Československu – hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Neuplynuly ani dva roky a nacističtí vojáci obsadili Paříž a začali bombardovat Londýn.

Díky bohu, že dnes svět – v to doufám - udělal z hodin dějepisu správné závěry. Ale i přesto občas slyšíme nářky, jak se všechno zdražuje a že je to prý kvůli Ukrajině, která se nechce vzdát rusku do jeho krvavého náručí. Pravda však spočívá v tom, že když padne Ukrajina, problémy v Evropě nikam nezmizí, ba naopak – budou mnohem větší, protože nepřítel – rusko – bude k vám mnohem blíže a bude silnější.

Slyšel jsem takový příběh, že když se po Mnichovu Jana Masaryka zeptali, jak by v této situaci reagoval jeho otec, ten odpověděl: „Tata by řekl, tož budeme sedlat.“ Rozhodnutí o tom, že se nevzdáte mnohem silnějšímu nepříteli, není jednoduché. Ale Ukrajina se rozhodla, že „bude sedlat“. I když Sametová revoluce v Československu vždy byla hlavním vzorem pro všechny naše ukrajinské revoluce a majdany, avšak války bohužel nebývají sametové. Budeme bojovat, protože jinak bychom zanikli jako stát a jako národ. Ale to se nikdy nestane, protože my zvítězíme.

Zvítězíme i díky obrovské české pomoci, která je zcela reálná a hmatatelná a již zachránila život tisícům ukrajinským vojáků a civilistů. Zde bych chtěl opakovaně poděkovat české vládě a českému Parlamentu a jak za materiální, tak i morální pomoc, mimo jiné za uznání ruských zločinů proti Ukrajině za genocidu.

Photo: Senát Parlamentu České republiky  

Ještě jednou vám moc děkuji za vaši podporu, váženi senátorky a senátoři. Bylo mi velkou ctí, že jsem měl tu možnost mnohé z vás osobně poznat a s Vámi spolupracovat.

Neloučím se a věřím, že se s vámi ještě nejednou setkáme. Jak tady v Praze, tak i v svobodné Ukrajině – v Kyjevě, Charkovu, Mariupolu nebo Sevastopolu.

Děkuji Vám, přátelé."