V neděli, 17. května 2020, velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis uctil památku ukrajinských politických vězňů, kteří byli v roce 1945 uneseni z Československa do SSSR a následně represováni. Velvyslanec položil květiny k hrobům Stepana Kločuraka, Mykoly Dolynaje, Jurije Perevuznyka a k pochovaným v Praze in memoriam Avgustyna Vološyna, Maksyma Slavinského a Mykoly Galagana. 

Stručné informace o represovaných:

Avgustyn Vološyn byl ukrajinský politik, aktivní politický činitel Zakarpatí, pedagog a duchovní řeckokatolické církve, premiér a prezident Karpatské Ukrajiny. 

Narodil se v březnu 1874 ve vsi Kelečyn na pomezí Zakarpatska a Halyčyny. Měl dobré vzdělání – vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Budapešti a měl za sebou i ročník studia na teologické fakultě v Budapešti, kterou však nedokončil kvůli zdravotním problémům. Po studiích se vrátil do Užgorodu, kde byl vysvěcen knězem. Začal učit na učitelském gymnáziu v Užgorodu, kde nakonec pracoval jako profesor a později ředitel téměř 40 let.

Do politiky vstupuje od roku 1918. V roce 1920 již patřil k předním politickým aktivistům na tehdejší Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení Rus‘ké rolnické strany. V říjnu 1938 byl jmenován předsedou autonomní vlády Podkarpatské Rusi. Byl prezidentem státu Karpatská Ukrajina, který vznikl na tomto území. Po okupaci Zakarpatska Maďarskem emigroval do Prahy, kde se věnoval hlavně činnosti na Ukrajinské svobodné univerzitě.

15. května 1945 byl sovětskou vojenskou kontrarozvědkou Směrš spolu s dalšími státníky Karpatské Ukrajiny odvlečen do Moskvy, kde zažil psychologická a fyzická týrání na výsleších. Zemřel ve vězeňské nemocnici Butyrka 11. července 1945, podle oficiální informace – na infarkt. Je pohřben in memoriam v Praze na Olšanském hřbitově.

V roce 2002 byl jmenován Hrdinou Ukrajiny.

Mykola Dolunaj byl ministrem zdarvotnictví Karpatské Ukrajiny. Zatčen NKVD v roce 1945 v Praze, odvlečen do Moskvy. Byl odsouzen k 8 letům pracovních táborů, poté se vrátil do Prahy (1953), kde pracoval jako lékař. 

Stepan Kločurak byl ukrajinský politik, prezident Huculské republiky. Byl významným ukrajinským státním činitelem na území Zakarpatí. Od roku 1939 žil v nucené emigraci v Československu.

Stepan Kločurak se narodil 27. února 1895 ve vsi Jasiňa na území současné Zakarpatské oblasti. V roce 1919 se stal prezidentem Huculské republiky a prosazoval myšlenku připojení Zakarpatska k Ukrajině. Po připojení regionu do Československa byl aktivním občanským a kulturním aktivistou, zakladatelem několika sportovních a kulturních spolků. V roce 1939 po okupaci území tehdejší Podkarpatské Rusi Maďarskem emigroval do Prahy, kde se aktivně zapojil do ukrajinského intelektuálního dění.

Jako důležitý ukrajinský státní činitel byl zatčen jedním z prvních a odvlečen příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš do Moskvy.

Výslechy probíhaly do 19. října 1945, nakonec byl odsouzen za protisovětskou činnost na osm let. Byl převezen za polární kruh do Vorkutlagu, kde pracoval jako horník, později jako skladník. Teprve po Chruščovově opatrné destalinizaci dostal v roce 1957 československý pas a na podzim téhož roku se mohl vrátit ke své rodině do Prahy. Zemřel 8. února 1980 v Praze.

Jurij Perevuznyk byl ministrem vnitra Karpatské Ukrajiny. V roce 1945 odvlečen agenty SMERŠe do Moskvy, odsouzen k 11 letům nucených práci na Sibiři. Poté se mohl vrátit do Prahy. 

Maksym Slavinskyj byl ukrajinský překladatel, historik, profesor a politik. V letech 1919 - 1921 vedl diplomatickou misi Ukrajinské lidové republiky v Československu. 

Maksym Slavinskyj (12.8.1868–27.5.1945) byl ukrajinský politik, novinář a překladatel. Vystudoval na právnické fakultě Kyjevské univerzity sv. Vladimíra.

Po ustavení Ukrajinské lidové republiky působil od ledna 1919 jako vedoucí ukrajinské diplomatické mise v Československu. Vedl aktivní informační kampaň o Ukrajině, vydával publikace o Ukrajině a přednášel na univerzitách o ukrajinských dějinách.

Po okupaci Ukrajiny Sovětským svazem se rozhodl zůstat v Praze. Vyučoval pak na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech a v Ukrajinském pedagogickém institutu Mychajla Dahomanova historii a literaturu. Jeho přednášky z dějin Ukrajiny vyšly roku 1934 i knižně.

Za svého působení v Praze se stal významnou osobností ukrajinského exilu, Sovětská kontrašpionážní organizace SMERŠ ho dne 27. 5. 1945 zatkla a násilně odvlekla do Sovětského svazu, kde 23.11.1945 v Lukjanovském vězení zemřel.

Je pohřben in memoriam v Praze na Olšanských hřbitovech.

Mykola Galagan byl ministrem Ukrajinské lidové republiky v Maďarsku. 

Mykola Galagan se narodil v roce 1882. V letech 1890–1902 studoval v Kyjevě, zpočátku na státním gymnáziu, poté na soukromém; následně absolvoval v roce 1909 Přírodovědeckou fakultu Kyjevské univerzity sv. Vladimíra. Již jako student gymnázia se Galagan zapojil do revoluční činnosti, jeho názory se postupně transformovaly z radikálně nacionalistických na sociálnědemokratické.

Před 1. světovou válkou pracoval jako úředník, za války sloužil v ruské armádě na hranicích s Čínou. V roce 1917 se Galagan stal praporčíkem Prvního ukrajinského pluku Bohdana Chmelnyckého (v rámci ruské armády), v jehož řadách bojoval proti armádě Rakousko-Uherska. Na podzim téhož roku byl zvolen poslancem Centrální rady Ukrajiny – ukrajinského revolučního parlamentu. V roce 1918 působil jako diplomat Ukrajinské lidové republiky (ULR) v Rumunsku, v letech 1919–1920 jako vedoucí diplomatické mise ULR v Maďarsku. Na Ukrajinu se nevrátil, zůstal ve Vídni. Od roku 1922 žil v Praze.

V Československu se Mykola Galagan stal zástupcem předsedy nejvlivnější ukrajinské emigrantské organizace – Ukrajinského hromadského komitétu, spoluzaložil Ukrajinskou hospodářské akademii v Poděbradech, pracoval pro nadaci, která financovala vydání ukrajinských knih pro emigranty a také učil na Ukrajinském reálném gymnáziu v Řevnicích. Na konci roku 1938 odjel Galagan na Podkarpatskou Rus do Chustu, kde učil přírodovědu na místním reálném gymnáziu. Po okupaci tohoto území Maďary byl zatčen a deportován do Čech.

Za 2. světové války řídil odborné nakladatelství Ukrajinské národní jednoty, jediné povolené ukrajinské organizace na území protektorátu. Poté pracoval jako knihovník Ukrajinské svobodné univerzity v Praze. Dvakrát byl zatčen Gestapem: v roce 1942 kvůli vydávání politické literatury a o dva roky později kvůli kontaktům s OUN. Po 4 měsících ve věznici na Pankráci byl propuštěn a vrátil se na své místo knihovníka.

Dne 12. května 1945 byl 63letý Mykola Galagan zatčen kontrarozvědkou Smerš a odvezen do Kyjeva. 8. května 1946 byl odsouzen na 10 let pobytu v nápravně pracovních táborech. Kolik let přesně strávil v táborech Siblagu v Kemerovské oblasti, není známo. Podle údajů Ministerstva vnitra Ukrajiny zemřel v Gulagu v roce 1953, v rozhodnutí o rehabilitaci z r. 1992 je uvedeno, že byl propuštěn roku 1955.

(https://www.ustrcr.cz/uvod/portrety-lidi-zavlecenych-do-sovetskeho-svazu-po-skonceni-2-svetove-valky/#12 )