Ve čtvrtek 6. května v Praze byla v ulici Lužické 38 v Praze 2 odhalena pamětní tabulka Poslední adresa ukrajinskému bibliografovi a knihovníkovi Petru Zlenkovi. V tomto domě Petro Zlenko žil v době svého zatčeni příslušníky sovětské kontrarozvědky SMERŠ v roce 1945 a následného odvlečeni do Sovětského svazu, kde v roce 1954 zemřel v gulagu.

Tabulku Petru Zlenkovi připevnil velvyslanec Ukrajiny v Česku Jevhen Perebyjnis, Zlenkův synovec Ivan Brezina, ředitel Slovanské knihovny v Praze Lukáš Babka a historik Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Dvořák.

 

Petro Zlenko se narodil v roce 1891 ve volyňském městečku Starokosťantyniv. Studoval na Kyjevské univerzitě sv. Vladimíra, poté odjel na roční důstojnický kurz do dělostřelecké školy v Oděse. Odtud nastoupil do dělostřelecké jednotky ruské carské armády. Po vyhlášení ukrajinské nezávislosti se Zlenko přihlásil do armády Ukrajinské lidové republiky. V roce 1923 se dostal do Prahy, kde dokončil svoje vysokoškolské vzdělání. V letech 1936–1945 pracoval jako katalogizátor ve Slovanské knihovně v Praze. Ve stejném období se věnoval odborné práci, spolupracoval s redakcemi různých bibliografických tisků. Aktivně působil v organizacích ukrajinské diaspory v Československu, zejména ve Vědeckém spolku Tarase Ševčenka a v ukrajinské skautské organizaci Plast. V letech 1932–1938 vydával a editoval časopis Ukrajinskyj tyždeň (Ukrajinský týden). V pátek 6. července 1945 byl Zlenko ve svém pražském bytě zadržen příslušníky jednotky NKVD SMERŠ a protiprávně transportován do SSSR. Z věznice v Horlivce na Donbasu byl převezen do táboru č. 033 v Tajšetu v Irkutské oblasti, kde 1. 11. 1954 zemřel. (Slovanská knihovna v Praze: http://sbirkysk.nkp.cz/index.php?page=sbirky&id=35)