-
A-A+
- Pro zrakově postížené
- Українською
- Українською
čeština
čeština
Uctění památky hrdinů Revoluce důstojnosti v Praze
Zveřejněno 21 února 2021 11:52
Ve dnech 18. až 20. února vzdáváme hold Ukrajinkám a Ukrajincům, kteří položili své životy za svobodu a důstojnou proevropskou budoucnost Ukrajiny. Vzpomínáme si dnes na hrdiny protestů za evropskou budoucnost Ukrajiny - Euromajdan. Později se pro ně vžilo označení Nebeská setnina, a pro samotnou revoluci – Revoluce důstojnosti.
Dne 18. února 2021 byla zahájena venkovní výstava ukrajinského fotografa Oleksije Furmana Euromajdan, která bude k vidění na panelech před budovou ukrajinského velvyslanectví do 25. února. Střídají se zde záběry na Majdan jako celek, pořízené shora a ukazující většinou masu jeho účastníků, ale také unifikovaně vyhlížející jednotky, které měly Majdan zpacifikovat. Díky Furmanovým snímkům si můžeme znovu připomenout události, které v žádném případě nesmějí upadnout v zapomnění.
V sobotu dne 20. února 2021 uctíli památku hrdinů Nebeské setniny na Olšanských hřbitovech v Praze velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis s chotí Olgou. Pietní akt se konal u mohyly «Мати - Україна», kde byla umístěna epitafní deska k uctění památky obětí z kyjevského Majdanu na Ukrajině.
Co znamenala ukrajinská Revoluce Důstojnosti pro Evropu a Česko?
Český politik a bývalý ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:
„To, co se svého času stalo na Náměstí nezávislosti, nemá význam jenom pro Ukrajinu, nýbrž pro celou Evropu. Když člověk sleduje ukrajinské dějiny, od připojení k Rusku v 18tém století do dnešní doby, tak vidí, že to byl rozhodující okamžik. Neboť i po rozpuštění Sovětského svazu po dlouhá léta, jak Ukrajina, tak Bělorusko trpěly pokračujícím sovětským systémem. První revoluce na Ukrajině proti tomu poskytla naději, ale bohužel to dlouho nevydrželo.
Rozhodující byla ta druhá, já jsem měl tu čest dokonce být na tom náměstí. Byl to ohromný zážitek, vidět všechny ty lidi a studenty, kteří to organizovali, já jsem tam měl dokonce proslov. Před sebou jsem viděl nějakých 20 – 30 tisíc lidí, ale teprve z ohlasu, když jsem skončil, jsem zjistil, že tam bylo několik set tisíc lidí. Byl to průlom a návrat Ukrajiny do Evropy, protože přiznejme, do 18tého století ukrajinské dějiny byly odlišné od ruských dějin. Mongolská invaze nezměnila na Ukrajině charakter tak jako v Rusku. A tím, že byla dlouho součástí Rzeczpospolite s Polskem, Běloruskem a Litvou, tak měla na tu dobu poměrně svobodný systém a Ukrajina vzkvétala. Připojení k Rusku situaci úplně změnilo, ale po roce 1990 se ruská koloniální říše rozpadala a národy a území, která během několika století získala, zase ztratila.
Pro Ukrajinu to byla jedinečná příležitost vytvořit svobodný a demokratický právní stát. Že to jde velmi pozvolna a že je na té cestě mnoho překážek, je mi zcela jasné. Ale vykročilo se a dle mého názoru vývoj už nejde zastavit a Ukrajina bude za 20, 30 let normální evropská země.“
Photo credit: Eugen Kukla
Pavel Žáček – historik, poslanec Parlamentu ČR, bývalý ředitel ÚSTR, který revoluční Euromajdan zažil osobně.
„Shodou okolností jsem opakovaně navštívil ukrajinské hlavní město Kyjev během revolučních událostí na Euromajdanu, bezprostředně přitom komunikoval s některými vůdčími osobnostmi revoluce, ba dokonce navštívil jejich štáb v tehdejším Domě odborů. Svoji podporu na cestě do Evropy jsem – spolu s dalšími zástupci České republiky – aktivně projevil také na velkém pódiu na náměstí Nezávislosti, kde tehdy vystupovaly mimo jiné vybrané české kapely. Srovnával jsem pochopitelně Euromajdan se svržením komunistického režimu v Československu koncem roku 1989, jehož jsem byl aktivním účastníkem, a našel jsem zde celou řadu paralel. Navíc mě fascinovalo, kolik Ukrajinců bylo ochotno bojovat – a také padnout – za svou demokratickou a svobodnou budoucnost nejenom pod modrožlutou vlajkou své vlasti, ale také pod vlajkou Evropské unie. Čest jejich památce!“
Fotografie: osobní archiv Dagmar Ostřanské.
Senátor Parlamentu ČR D. MUDr. Bc. Marek Hilšer, Ph.D. byl v roce 2015 jedním z aktivních účastníků Pražského Majdanu, který se scházel na Staroměstském náměstí. Jak si vzpomíná na události Revoluce důstojnosti v Kyjevě? Co znamenaly pro Evropu a Česko?
“Události, jež na kyjevském náměstí Nezávislosti odstartovaly Revoluci důstojnosti, jsem pozorně sledoval a představovaly a stále pro mě představují vyjádření touhy ukrajinského lidu po lepší vládě a nadějnější budoucnosti.
Odvaha lidí na Majdanu postavit se za svou budoucnost ve mně vyvolala velké sympatie. Téměř v přímém přenosu jsem sledoval střelbu do bezbranných lidí. O to více šokující pro mě bylo pozdější napadení Ukrajiny Putinovým režimem. V mnohém mi to připomínalo okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968, a proto mě velice trápilo, že někteří naši vrcholní politici stáli spíše na straně ruského diktátora než na straně ukrajinského lidu.
Uvědomil jsem si, že je naší morální povinností Ukrajinu a její lid ve snahách o lepší budoucnost podpořit. Byl to pro mě impuls vystoupit nejen jako aktivista, ale později i jeden z důvodů, proč se zapojit do politiky. Svobodní lidé a demokratické země musí stát při sobě a společně čelit silám, jejichž cílem je potlačovat lidskou důstojnost a omezovat svobodu. Ukrajina ušla velký kus cesty směrem ke svobodnému světu a stává se jeho součástí.“
Když 21. listopadu 2013 začal v Kyjevě Euromajdan, seniorní analytik think-tanku Evropské hodnoty David Stulík působil jako mluvčí Delegace Evropské unie na Ukrajině. Jakou viděl ukrajinskou Revoluci důstojnosti evropský diplomat a co pro něj osobně znamenala?
„Мajdan byl něčím, v co jsem tajně doufal, že se stane v době, kdy tam ještě budu pracovat. Samozřejmě, bez těch následujících obětí z řad demonstrantů a poté i bez tisíců zmařených lidských životů v důsledku ruské agrese na východě Ukrajiny.
Majdan totiž (nejen pro mě) znamenal a znamená skutečnost, že z lidí, žijících na území Ukrajiny, se stal moderní politický národ uvědomělých občanů, bez ohledu na národnost, náboženství či jazyk, jakým mluví. Tito skvělí lidé byli (a stále jsou) odhodláni vzít do svých rukou a změnit osud svůj i své země, zbavit se tak ponižujícího post-sovětského dědictví a z něj pramenícího komplexu ponížení, méněcennosti a vymanit se tak z jakéhosi novodobého nevolnictví a zvůle „vyvolených“.
Na Majdanu jsem strávil několik týdnů a to včetně jeho prvních okamžiků. Byl tam přítomný tolik opojný pocit svobody, lidské sounáležitosti, dobroty. Byla tam cítit neskutečná energie a síla, ke které došlo spojením úsilí a tužeb žít důstojný život svůj a svých dětí statisíců občanů Ukrajiny. Na tyhle skutečně historické chvíle už nikdy nezapomenu. A i mě pomohly pochopit a přehodnotit spoustu věcí v životě.“
Fotografie: osobní archiv Davida Stulíka
Ukrajinistka Lenka Víchová.
„Majdan byl první obrannou linií, první svedenou bitvou v rusko-ukrajinské válce, která pořád trvá. Mýlí se ti, kdo na něj nahlíží pouze jako na vzpouru lidu proti své vládě. Byla to vzpoura proti vládě, jež kolaborovala a přistoupila na model budoucnosti, kterou Ukrajině navrhl nepřítel. Každý národ má své Blanické rytíře, kteří vyjedou, když je nejhůř. A Ukrajina v té chvíli stála nad propastí. Jak hluboká ta propast byla, ukázala následná anexe Krymu i válka na Donbasu. Ukrajinci tehdy ubránili Kyjev. Majdan má svou lidskou tvář, na kterou se nedá zapomenout. To, co mě na něm fascinuje, není jen odvaha a touha po svobodě, ale racionalita, semknutost a organizovanost. Věřím, že Evropa jednou pochopí, že tyto události byly prospěšné jak pro Ukrajinu, tak i pro ni samotnou.“
Na přelomu 2013-2014 pracovala Dagmar Ostřanská v Kyjevě jako ředitelka Českého centra. Revoluci důstojnosti zažila osobně a vřele ji podporovala. Euromajdan se pro ni stal velkou vzpourou a inspiraci.
„Na Ukrajině ještě před Euromajdanem jsem v různých obdobích strávila 4 roky jako studentka a jako dobrovolnice OSN. Ukrajinci mi vždy připadali jako velmi trpělivý národ a sebe sama jsem se vnitřně ptala co by se muselo stát, aby se “něco” změnilo. Po mém příjezdu do Kyjeva v roce 2011 byla již všudypřítomně ve vzduchu cítit rozčarovanost z Oranžové revoluce. Apatie a společnost se propadala do určité letargie a bezradnosti a stále vice se vzdalovala od Evropy…
Začátek Euromajdanu byl pro mě velkou vzpruhou a motivací. Potkávala jsem lidi, kteří chtěl věci měnit, to, co pro ně nebylo normální. Upřímně jsem se radovala. Byla to vlna pozitivních emocí, hladu po demokracii a odhodlání pracovat na lepší Ukrajině. Na Ukrajině, která nepovažuje slušnost za slabost.
Na Ukrajině, kde se chce vzdělávat a pracovat mladá generace. Na Ukrajině, kde každý bude moci důstojně žít a za svou práci bude mít zaplaceno. Nejednalo se o prázdné fráze a gesta, prostě to tak vše bylo ve vzduchu, bylo to hmatatelné.
Nebyla tam pomsta a zloba, ale naděje a víra!
Naši (českou) podporu jsme pak 13.12.2013 vyjádřili vystoupeních třech českých kapel na hlavní scéně Euromajdanu.“
Fotografie: osobní archiv Dagmar Ostřanské.
